Jak čas plyne..

28. října 2014 v 15:57 | Elladon |  My Diary
Sedím na parapetu okna, vystlaném dekama a kopou polštářů v mikině kluka, kterého jsem poznala včera, pokojem se rozléhá stará francouzská hudba, paprsky podzimního slunce mi rozjasňují vymývající se červený šampon na polozničených zvlněných vlasech, přes zašmouhované okno sleduju, jak si moje osmiměsíční fenka německého ovčáka v tlamě hrdě nese smeták jednou tak větší než je ona sama a přemýšlím nad tím, co všechno se změnilo od doby, co jsem tady psala naposledy..

Nakonec jsem se dostala na svůj "vysněný gympl" a za 2 roky mě čeká dlouho obáváná maturita. Poznala jsem spoustu nových lidí, zažila své první koncerty a taky jsem poznala, jaké to je, mít náladičku z alkoholu.. Nechala jsem být svou "velkou lásku" z důvodu vzdálenosti, nedostatku času a taky "letnímu románku", který měl ovšem jen asi dvoutýdenní trvání a o to víc mě to všechno zamrzelo.. Poznávám, že kamarádi, o kterých jsem si myslela, že nás nemůže nikdy nic rozhodit a budem se vždycky bavit, nemají potřebu se ozvat, pokud je zrovna něco netrápí, nebo něco nepotřebují. Nedávno jsem poznala moc fajn kluka, který byl na mě v poslední době takový divný (možná proto, že jsem teď taky byla na všechny hnusná.. co si budeme povídat.. holky no..).. Dneska jsem se s ním měla vidět, celá natěšená, ale taky omámená nervozitou a doufáním, že to všechno bude nakonec fajn, jsem sbalila psici a vyrazila směrem k nádraží (dorazila jsem sice s menším zpožděním -musela jsem sníst oběd-, ale přece jen došla!).. Zhruba po deseti minutách převážně nemluvení mi volá mamka, že jsem si nevzala klíče, oni jdou na procházku a nikdo není doma. Musela jsem se tedy, podle nich, "urychleně vrátit".. Předali mi klíče a přemluvili mě, že se mám jít projít s něma.. Šla jsem tedy, s dojmem, že si alespoň vyčistím hlavu. Všechno to dopadlo tak, že jsem celou cestu poslouchala mrmlání taťky o tom, jak jsem hrozná (přičemž se jim snažím říkat pravdu a mám výčitky, když jim něco neřeknu) a kamarád mě označil černým štítkem "lhářka" :)
Nezbývá mi nic jiného, než si dál užívat prosluněného podzimu s pejskem. Nic neudělá větší radost, než když výjdu ven a okamžitě se na mě upnou oči mého psa s radostným výrazem plným očekávání, co se bude dít dneska :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbené blogy:




Jsem na karaoketexty